Japonská slova v češtině

Japonština je pro nás exotický vzdálený jazyk, přesto se i u nás setkáváme s některými japonskými slovy.
Zdvořilostní fráze jste už určitě někde slyšeli, i když možná nevíte přesně, co znamenají: konničiwa=dobrý den, sajonara=nashledanou, arigató=děkuji.
S japonskými jídly se můžeme setkat i u nás. Jistě znáte suši nebo sašimi, což jsou kousky ryby s rýží a mořskou řasou. Ta mořská řasa se jmenuje nori a dá se koupit i u nás. Kousky suši se ochucují ostrou zelenou pastou wasabi, někdy se jí říká japonský křen. Saké, alkoholický nápoj z rýže, jistě znáte také (alespoň  doslechu, pokud jste ho ještě neochutnali). Méně známými japonskými jídly jsou nudle udon a soba. Rámen je nudlová polévka a tempura jsou kousky zeleniny, hub nebo ryb smažené v těstíčku.
Hodně japonských slov se týká bojových sportů: judo, karate, kendó, džiu-džitu, kjúdó, tatami.
Hakama jsou široké skládané kalhoty, používají se v některých bojových sportech. Katana je zahnutý bojový meč. Dódžó je místo, kde se cvičí bojové umění. Mate a hadžime jsou instrukce, hadžime znamená začněte, mate počkejte. Tatami je rohož, která se používá k pokrytí podlahy.
Samuraj a nindža jsou slova dobře známá z filmů, vůbec nepotřebujete být japanofilem, abyste je znali.
Harakiri a kamikaze k sobě mají blízko. Harakiri znamená sebevražda, častěji se ale používá výraz seppuku. V japonsku je spáchání sebevraždy jednou z cest, jak odčinit ztrátu cti, tedy alespoň dříve tomu tak bývalo. Kamikaze je označení pro sebevražedné letce, kteří za druhé světové války s letadlem plným výbušnin nalétávaly na cíl. Doslova to znamená božský vítr, připomíná to událost z 13.století, kdy tajfun rozmetal mongolské lodě, které chtěli napadnout Japonsko.
Další skupina slov se týká oblékání. Slovem kimono označujeme tradiční japonský oděv, ale také sportovní oblečení judistů. Ke slavnostnímu kimonu patří i široký ozdobný pás obi, ponožky tabi s odděleným palcem a dřevěné sandály geta, které vypadají tak trochu jako žabky na vysoké podrážce. Květinové ozdoby do vlasů se nazývají kanzaši, i v Čechách už se objevují tvůrci těchto krásných kousků. Bavlněné nezdobené kimono se nazývá jukata a japonci ho nosí podobně jako župan.
Origami je umění skládat z papíru. Zatímco my se většinou spokojíme se skládáním papírových vlaštovek pro děti, Japonci tuto dovednost povýšili na umění. Slovo origami se skládá ze slov kami=papír a oru=skládat.
Další slovíčka se týkají květin a rostlin. Ikebana je umění aranžování květin, které je mnohem propracovanější než jsme zvyklí v Čechách. Příbuzné je slovo hana, což znamená květina.
Bonsai je pěstování miniaturních dřevin v nádobách. Je to složenina slov bon=náhorní rovina a sai=rostlina.
Manga jsou japonské komiksy, které jsou velmi oblíbené, čtou je i dospělí a v Japonsku tvoří velmi významnou část vydávané literatury. Anime jsou filmy, které jsou v podobném stylu, jako manga.

Hiragana v tabulce

Japonci jsou systematičtí a svoje slabičné abecedy, hiraganu a katakanu, mají uspořádané do přehledné tabulky. Připravila jsem takovou tabulku s českým čtením. Všimněte si, že je uspořádaná po japonském způsobu, tedy čte se zprava a svisle. Slabiky WI a WE se běžně nepoužívají, nemusíte jim věnovat příliš pozornosti, zařadila jsem je jen pro úplnost.
Tabulku si můžete vytisknout, nosit ji v kapse nebo si ji nalepit v koupelně na zrcadlo, koukat do ní co nejčastěji, abyste se hiraganu naučili.

Matcha - japonský práškový čaj

Jistě znáte japonský čajový obřad. Při něm se používá velmi zvláštní čaj. Lístky jsou totiž rozemleté na jemný prášek a čaj z nich připravený se vypije i s tím rozemletým čajem, nezůstanou žádné vylouhované lístky. Když si odmyslíte celý ten komplikovaný obřad, který tady v Čechách asi těžko budeme praktikovat, zůstane nám práškový čaj zvaný matcha (čte se mačča).
Matcha se dá koupit i u nás, není právě levná, ale má - kupodivu - docela mnohostranné použití. V první řadě pro přípravu nápoje studeného i horkého, snese i přídavek mléka nebo smetany, což obyčejnému zelenému čaji nesvědčí. Můj oblíbený recept je rozmíchat matchu v troše studeného mléka nebo smetany, pak přidat horkou vodu a našlehat metlou nebo v nějakém šlehači. Vznikne krásná pěna s výbornou chutí. Cukr nepřidávám.
Pokud chcete šokovat, udělejte si matchu s vodou do průhledné plastové lahve. Bude to vypadat jako voda z rybníka. Jen s tím rozdílem, že rybniční voda vašemu draví zrovna neprospěje, zatímco matcha se doporučuje právě pro obsah oxidantů a jiných třeskutě zdravých složek. Chemický rozbor matchy si udělat nedokážu, ale naprosto přesně cítím, jak povzbuzující účinky má na člověka. Klidně může nahradit kafe.
Matchu je možné přidat i do řady jídel, zvláště třeba do sladkého pečiva, do piškotového těsta, dokonce i do chleba. Všemu dodá nazelenalou barvu. Dá se použít k obarvení polevy třeba na vánoční cukroví, ale pak bych s takovým cukrovím byla opatrná, protože matcha má velmi povzbudivé účinky.

Japonsko a japonština

Japonština nás děsí svým písmem, které vypadá složitě až nezvládnutelně, pokud se ho naučíte, překvapí vás, že gramatika a výslovnost jsou pro nás poměrně lehké. Japonština nemá skloňování a časování v té složité podobě, jak je známe z češtiny.
Největším úskalím pro nás bude japonské písmo a pak také používání různých zdvořilostních stupňů. V češtině známe tykání a vykání, japonština má těch stupňů více. Jako cizinci sice budeme moci počítat s určitou shovívavostí ze strany Japonců, ale přece jen nechceme být v rozhovoru neuctiví, byť jen z nevědomosti.
Pokud je vaším cílem porozumět japonskému textu, tedy umět spíš pasivně, pak máte situaci o hodně jednodušší.
Japonské písmo tvoří dvě abecedy, hiragana a katakana a pak velké množství znaků kanji.
Hiragana i katakana má 46 symbolů, většina z nich jsou slabiky, výjimkou jsou samohlásky a písmeno n.
Japonci mají hiraganu i katakanu uspořádanou do přehledné tabulky, svisle jsou sloupce se stejnou počáteční souhláskou, vodorovně jsou znaky s jednou samohláskou.
Kandži, znaky, pochází původně z čínštiny, jejich čtení nebo význam se nedají snadno odvodit, je třeba se jim naučit. Ke zvládnutí japonštiny na středoškolské úrovni je třeba jich znát zhruba dva tisíce. Existuje určité pořadí, ve kterém se znaky učí děti ve škole, ve stejném pořadí se je můžeme učit i my.

Jak jsem se učila japonské písmo?
Začala jsem hiraganou, potřebuju se naučit písmena psát, ale taky je poznat v textu a umět je přečíst. Naučit se hiraganu mi zabralo dost času, když už jsem si myslela, že něco umím, začaly se mi znaky zase plést, takže jsem musela znovu a znovu opakovat.
Hiraganu mají Japonci uspořádanou do přehledné tabulky, ta se dá stáhnout třeba z wikipedie, kde je i postup tahů při psaní. Ten postup je potřeba dodržet, aby písmeno mělo správný tvar. Ke psaní hiragany (ale i katakany a znaků) se hodí čtverečkovaný papír.
Osvědčilo mi soustředit se i na skupiny podobných znaků, které se často pletou.
Osvědčenou metodou je psát si písmena a slova pořád dokola. Je to ale taky pracné a bolí z toho ruce. Takže jsem si udělala ze čtvrtky kartičky, na jednu stranu jsem napsala japonský znak, na druhou česky. Také jsem ustřihla jeden roh, díky tomu se pak kartičky dají rychle srovnat tak, aby byly uspořádané stále stejnou stranou nahoru. Ty kartičky jsou malé, z jedné čtvrtky běžné velikosti jich udělám 16. Balíček takových kartiček se snadno vejde do dlaně nebo do kapsy, můžu se učit kdekoliv, při čekání na autobus, při reklamě v televizi, v metru nebo při úklidu, kdykoliv mám alespoň pár minut. Nebavilo by mě sedět hodiny nad učebnicí, v těch krátkých časových úsecích mi to ale nevadí.
Další možnosti jsou vyhledávat a číst si znaky v japonském textu. Trochu nuda, ale také to funguje. Hodily by se extra jednoduché texty, kterým bych aspoň trochu rozuměla, ale to jsem bohužel k dispozici neměla.

Odkazy:
Hiragana s animací jednotlivých symbolů.
Animovaná katakana.